Nejde mi být little.

Občas se všichni dostaneme do situace, kdy nevíme kudy kam a stejně tak je na tom little space. Občas je pro nás velmi těžké se do space dostat, zkoušíme pohádky, plyšáky, omalovánky, dudlíky... ale stejně to k ničemu nevede. V tu chvíli začínáme být zoufalí a smutní. Cítíme se prázdně a chce se nám plakat do polštáře.

Přesně to se mi děje poslední dobou... jeden večer, přiznávám se, jsem proplakala.. nemohla jsem usnout a nic mě netěšilo. Nedařilo se mi slipnout do little space a když už se mi to za pomoci daddyho pomohlo, vydrželo to pár minutek a bylo to zase ta tam. Plakala jsem dál.. a potom, když přišel little space, tak jsem byla smutná dál. Proč? Inu když pláčete a jste smutní, pak je většinou i vaše little část smutná. Divím se, že jsem vůbec nakonec usnula.

Co tím chci říct je, že občas zkrátka little space nechce přijít a my s tím nemůžeme nic moc dělat. Zůstáváte v little space chvilku, nebo se do něj vůbec nedostanete, pláčete ze zoufalství a nic vám v tu chvíli nemůže pomoct.

Jak už jsem říkala, poslední dobou to takhle mám i já... a od toho večera je to sice lepší, ale i tak, včera mi ukáplo pár slziček. Jsem trochu přecitlivělá. No.. a dneska jsem little byla, ale jsem na intru, kde to na sobě nemůžu nechat znát a vždycky mi to něco naruší.
Potřebovala bych aspoň dvě hodinky naprosto little, abych se uklidnila a uvolnila.. jenže to není tak jednoduché. Nicméně snažím se. Mám motivaci, plyšáčky a nejlepšího daddyho pod sluncem, který je tady vždy pro mě.

Neměli bychom házet flintu do žita, když nám něco nevychází.. tato část little života není lehká, ale projde si jí skoro každý. Věřím vám ale, že to zvládnete stejně tak, jako to jistě zvládnu já.